Wutach

Wutach
Wutach necelé tři kilometry od ústí
Základní informace
Délka toku	90 km
Plocha povodí	1 123 km²
Světadíl	Evropa
Pramen
u Seebucku 47°52′14″ s. š., 8°0′59″ v. d. 1 440 m n. m.
Ústí
do Rýna u Waldshut-Tiengenu 47°36′51″ s. š., 8°14′59″ v. d. 315 m n. m.
Protéká
Německo: Bádensko-Württembersko Švýcarsko: kanton Schaffhausen
Úmoří, povodí
Rýn → Severní moře
Wutach v levé části mapky
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wutach je řeka na jihu Německa v Bádensku-Württembersku. V úseku své jižní části tvoří hranici mezi Německem a švýcarským kantonem Schaffhausen a posléze se vlévá zprava do Rýna.

Jméno

Wutach lze překládat jako zběsilou vodu, neboť je složeninou z německého wut znamenajícího vztek a ach, což je v oblasti běžná koncovka pro vodní toky. Pochází ze starokeltského slova pro vodu příbuzného s latinským aqua.

Průběh toku

Wutach vzniká soutokem říček Haslachu a Gutachu nedaleko Lenzkirchu v jižní části Černého lesa. Větší z říček je Gutach, který vytéká z jezera Titisee. Největším přítokem Titisee je potok Seebach, který pramení blízko nejvyšší hory Černého lesa, Feldbergu. Pokud počítáme délku Wutachu až odtud, činí devadesát kilometrů.

V první části svého toku teče Wutach na jihovýchodovýchod. Na této části toku se nachází tři soutěsky o délce dohromady třicet kilometrů a maximální hloubce 160 metrů, které jsou dlouhodobě turistickou atrakcí. Těsně před koncem soutěsek řeka prudce mění směr z jihovýchodního na jihozápadní v ohybu zvaném koleno Wutachu (německy Wutachknie). V těchto místech je Wutach velmi blízko současnému povodí Dunaje a až do období poslední doby ledové odtud skutečně do Dunaje tekl.

Doprava

U Wutachu vedou dvě pozoruhodné železnice. První z nich, Höllentalbahn (doslova dráha pekelného údolí), vede z Freiburgu im Breisgau do Donaueschingenu a Wutach překračuje v první ze soutěsek. Naopak na konci soutěsek vstupuje do údolí Wutachtalbahn (doslova dráha údolím Wutachu) vedoucí z Immendingenu do Lauchringenu, která pak vede souběžnou s řekou až k jejímu ústí. Četné serpentiny, kterými se železnice dostává do wutašského údolí, jí vysloužily přezdívku dráha prasečího ocásku (německy Sauschwänzlebahn).