Vladimír Skalička

Prof. PhDr. Vladimír Skalička, DrSc.
Narození19. srpna 1909
Praha
Úmrtí17. ledna 1991 (ve věku 81 let)
Praha
Povoláníjazykovědec, pedagog, spisovatel, překladatel a filolog
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématalingvistika
Manžel(ka)Alena Skaličková
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Skalička (19. srpna 1909 Praha – 17. ledna 1991) byl český jazykovědec a polyglot, překladatel a tlumočník z finštiny, angličtiny, maďarštiny, korejštiny a němčiny a vysokoškolský profesor.

Biografie

Vladimír Skalička se narodil 19. srpna 1909 v Praze. Jeho otec byl lékař-psychiatr a matka byla malířka. Po maturitě na akademickém gymnáziu v Praze studoval v letech 1927–1930 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy,[1] kde studium uzavřel doktorátem z bohemistiky. Poté studoval na univerzitě v Helsinkách (1931–1932) a v Budapešti (1934).[2] Kromě češtiny se věnoval studiu mnoha dalších jazyků, jmenovitě latiny, finštiny, maďarštiny a turečtiny.[3]

V roce 1935 publikoval spis Zur ungarischen Grammatik a o čtyři roky později byl na základě této práce habilitován pro ugrofinskou jazykovědu (1939). Po válce (1946) byl jmenován profesorem obecné jazykovědy a zaujal místo na nově zřízené stolici pro tento obor na Karlově univerzitě.[2] Vladimír Skalička byl aktivním komunistou a svými postoji ovlivnil i některé své žáky.[pozn. 1] V letech 1951–1952 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1960 mu byla udělena hodnost doktora věd (DrSc.), o dva roky později se stal členem-korespondentem Československé akademie věd (1962).[2]

Na počátku tzv. normalizace byl vyškrtnut z KSČ[5] a poté ho tehdejší režim odsunul na okraj univerzitního života. Ale i v sedmdesátých letech pokračoval v publikační činnosti, a to i v zahraničí.[6]

Za dobu svého života byl členem mnoha jazykovědných sdružení, namátkou Český esperantský svaz, a pravidelně navštěvoval Pražský lingvistický kroužek. Zabýval se především obecnou jazykovědou, vrcholem jeho díla bylo rozdělení světových jazyků na pět skupin: flexivní, introflexivní, aglutinační, izolační a polysyntetické (tzv. Skaličkova typologie jazyků). Jeho teorie patří k největším dílům světové lingvistiky 20. století, ačkoli má také celou řadu odpůrců. Skalička ke svému rozdělení dospěl po mnohaletém výzkumu, během něhož se seznámil alespoň zběžně s více než 1200 jazyky z celého světa.[7][8][3]

Literární dílo

Vlastní tvorba

  • Zur ungarischen Grammatik, 1935
  • Asymetrický dualismus jazykových jednotek, 1935
  • Čech mezi Maďary – Maďarsky, 1937
  • Bemerkungen zur Kongruenz, 1937
  • Korejská fonetika, 1937
  • Vývoj české deklinace – Studie typologická, 1941
  • Typ češtiny, 1951
  • Evropský překladatel do deseti jazyků, 1951
  • Česká mluvnice v kostce, 1952
  • Úvod do jazykozpytu, 1953
  • Maďarsky snadno a rychle, 1959
  • Vývoj jazyka – soubor statí, 1960
  • Úvod do jazykovědy, 1963
  • Velký česko-německý německo-český slovník, 1965
  • Učebnice němčiny pro začátečníky i pokročilé, 1966
  • Vladimír Skalička – souborné dílo, 2004–2006, 3 svazky, editor František Čermák, ISBN 80-246-0601-1

Překlady

O literárním díle V. Skaličky

  • ČERMÁK, Petr. Tipología del español actual a la luz de la teoría de Vladimír Skalička. Praha: Karolinum. 1. vyd. 2009. 232 S. ISBN 978-80-246-1673-5.
  • ČERMÁK, Petr, ČERMÁK, Jan, ČERMÁK, František. Souborné dílo Vladimíra Skaličky - 1. díl (1931-1950). Praha: Karolinum. 2004. 466 S. ISBN 802460549X.
  • ČERMÁK, Petr, ČERMÁK, Jan, ČERMÁK, František. Souborné dílo Vladimíra Skaličky - 2. díl (1951-1963). Praha: Karolinum. 2004. 454 S. ISBN 80-246-0734-4.
  • ČERMÁK, Petr, ČERMÁK, Jan, ČERMÁK, František. Souborné dílo Vladimíra Skaličky - 3. díl (1964-1994). Praha: Karolinum. 2006. 483 S. ISBN 80-246-0939-8.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Například Petr Sgall, jenž vstoupil do KSČ během vysokoškolského studia, později napsal: „Pro moje rozhodnutí bylo důležité, že ve straně byl profesor Vladimír Skalička…"[4]

Reference

  1. ↑ Matriky Univerzity Karlovy, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy – Skalička Vladimír, 19. 8. 1909, Bohnice
  2. ↑ a b c LEŠKA, Oldřich. Profesoru Vladimíru Skaličkovi k narozeninám. Naše řeč. 1989, roč. 72, čís. 5, s. 251–254. Dostupné online. 
  3. ↑ a b VEČERKA, Radoslav. Bibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů [online]. Příprava vydání Aleš Bičan. Department of Linguistics and Baltic Languages, Masaryk University, 2007-01-01 [cit. 2008-01-20]. Kapitola SKALIČKA, Vladimír (1909–1991), s. 86. Dostupné online. 
  4. ↑ SGALL, Petr. Zažil jsem toho dost. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2014. 164 s. ISBN 978-80-246-2445-7. S. 42. 
  5. ↑ PETRÁŇ, Josef; PETRÁŇOVÁ, Lydia. Filozofové dělají revoluci: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948-1968-1989). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 1132 s. ISBN 978-80-246-2994-0. S. 544. 
  6. ↑ SGALL, Petr. Loučíme se s Vladimírem Skaličkou. Slovo a slovesnost. 1991, roč. 52, čís. 4, s. 304–306, citováno ze s. 305. Dostupné online. 
  7. ↑ KULDANOVÁ, Pavlína; SVOBODOVÁ, Jana. Pražský lingvistický kroužek [online]. Ostravská univerzita – Pedagogická fakulta, 2003 [cit. 2008-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  8. ↑ LUKEŠ, Dominik. O Pražském lingvistickém kroužku [online]. Praguelinguistics.org, 2006-10-30 [cit. 2008-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-13. 

Externí odkazy

  • Osoba Vladimír Skalička ve Wikicitátech
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Skalička
  • KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století – Profil Vladimíra Skaličky Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.
  • Vladimír Skalička (1909–1991) – bibliografie

Články V. Skaličky ve Slově a slovesnosti (dostupné on-line):

  • Z cizí linguistiky (1935); spolu s V. Mathesiem
  • K problému věty (1935)
  • Z otázek fonologických (1936); spolu s J. M. Kořínkem, B. Trnkou
  • Promluva jako linguistický pojem (1937)
  • Linguistické poznámky k studii psychologické (1938)
  • Ohlasy fonologie v jazykovědě románské a ugrofinské (1939); spolu s S. Lyerem
  • Ohlasy "pražské školy" v Anglii a v Estonsku (1939)
  • Diskuse o stylu III. Problémy stylu (1941)
  • Essayistická kniha o češtině (1948)
  • Problém jazykové různosti (1948)
  • Kodaňský strukturalismus a "pražská škola" (1948)
  • Polský přehled obecné jazykovědy (1948)
  • Retrográdní slovník (1948)
  • Soubor statí Viléma Mathesia (1948); spolu s J. Vachkem
  • Věda pro život? (1948)
  • Vyučování jazykům na vysokých školách (1949)
  • O analogii a anomalii (1949)
  • Poznámky k theorii pádů (1950)
  • Odpověď na kritiku typologie (1954)
  • Vztah morfologie a syntaxe (1957)
  • Cesta za marxistickou jazykovědou (1957)
  • Jazyk jako nadstavba (1957)
  • O současném stavu typologie (1958)
  • Z nové typologické literatury (1960)
  • Syntax promluvy (enunciace) (1960)
  • Poznámky o obecné češtině (1962)
  • Evokace jako problém jazyka a literatury (1963)
  • O kontinuitě slov (1967)
  • Hyposyntax (1970)
  • Komenský-lingvista (1970)
  • O tzv. vnitřním modelu v jazyce (1973)
  • Jazyk a společnost (1974)
  • Analýza gramatiky afrického jazyka hausa (1974)
  • Hranice sociolingvistiky (1975)
  • Africká jazyková kultura (1977)
  • P. Trost sedmdesátníkem (1977)
  • Psychika v jazyce (1978)
Autoritní data Editovat na Wikidatech