Tahanea

Atol Tahanea

Tahanea (zastarale Tchitchagoff[1] nebo Chichagov) je větší atol v centrální části souostroví Tuamotu ve Francouzské Polynésii.

Nachází se ve středu souostroví na jižní straně. Rozkládá se mezi atoly Faaite a Motutunga, přičemž nejbližším sousedem je první jmenovaný atol ve vzdálenosti necelých 15 km na západ. Centrální ostrov Tahiti je vzdálen přibližně 450 km na jihozápad.

Geografie atolu

Atol má protáhlý tvar, s úzkým prstencem souše kolem laguny. Prstenec atolu je, podobně jako je tomu u mnoha jiných atolů v oblasti (Fakarava, Arutua, Toau, Kaukura, Faaite aj.). Z jižní strany je tvořen nízkým korálovým útesem, nacházející se pouze těsně na úrovni hladiny oceánu a jen výjimečně přerušený malými ostrůvky (polyn. "motu"). Ze severní strany tvoří prstenec podstatně více souše s vegetací.

Atol má přibližně 47 km na délku a v nejširším místě 17 km na šířku. Voda se z okolního oceánu do az laguny dostává přes útes z jižní strany, zaplavený během přílivu, ale také ze severu třemi širokými a splavnými průplavy - Motupuapua, Teavatapua a Otao, s 430 a 330 a 50 metrovou šířkou. Laguna má celkovou rozlohu 545,1 km2, přičemž na západní polovině je mělčí s desítkami korálových hlav sahajících ze dna až na hladinu.

Z geologického hlediska se jedná o korálový atol, umístěný na vrcholu podmořské sopky, ponořené pouze těsně pod hladinou moře. Sopka z oceánského dna na výšku měří 3,38 km a její stáří se odhaduje na 51,7 až 54,3 milionu. let.[2]

Dějiny

První písemná zmínka o návštěvě atolu pochází od španělského mořeplavce Domingo de Boenechea z listopadu 1774, který se plavil na lodi Aguila. Atol pojmenoval "San Julian". Různé zdroje uvádějí dva různé dny, 9. listopadu[3][4] nebo 12. listopadu.[5][6]

Další informace pochází od Faddeja F. Bellinsgauzena, ten provedl záznam o návštěvě atolu 16. července 1820 a pojmenoval ho "Chichagov".[6][1]

Poslední známý zápis je od Charlese Wilkese z 15. ledna 1841.[6]

Současnost

V 19. století, kdy se atol stal francouzským územím, zde žilo přibližně 100 obyvatel.[7] Dnes je oficiálně neobydlený, ale často navštěvovaný lidmi z atolu Faaite kvůli kokosovým plantážím. Při středním průplavu je několik budov a na jednom ze severních ostrovů je postaven malý kostel.[8]

Zprávy od soukromých jachtařů, kteří atol navštěvují zejména kvůli panenské přírodě, růžovému písku [9] a potápění, hovoří o trvalém osídlení několika lidmi, kteří plní roli jakýchsi strážců atolu a dohlížejí na přítomnost lodí a chování jejich posádek, i když oficiálně žádná stráž ostrova vládou Francouzské Polynésie zatím stanovena nebyla.[10][11]

Fauna a flóra

Atol zatím nepatří mezi chráněné území, ale některé živočišné a rostlinné druhy, které se nacházejí na atolu a v jeho vodách, jsou endemické, vzácné nebo ohrožené.

Běžnou vegetací na atolu je kokosová palma, která byla intenzivně vysázená po celé Francouzské Polynésii v první polovině 19. století za účelem těžby kopry.

Z vzácných druhů se zde vyskytuje ohrožený člen velké rodiny brodivých ptáků Scolopacidae, Prosobonia cancellata (v tahitštině kiwi-kiwi), a také endemická Sesbania coccinea[12], která je podle IUCN také ohroženou rostlinou.[13]

Administrativní a geografické členění

Geograficky náleží atol Tahanea k největšímu seskupení ostrovů v Tuamotu, Ostrovem Raeffsky. Ty zahrnují ještě i atoly Anaa, Motutunga, Takuma, Raro, Taeng, Nihiru, Makemo, kati, Tuanake, Hiti, Tepoto Sud, Marutea Nord, Haraiki, Aratika, Kauehi, Taiaro a Raraku.

Administrativně spadá atol do komunity Anaa, do které patří ještě kromě stejnojmenného atolu i atol Faaite a neobydlený atol Motutunga.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tahanea na slovenské Wikipedii a Tahanea na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ a b J. L. Young: Names of the Paumotu islands, with the old names so far as they are known. Journal of the Polynesian Society, Vol. 8, No. 4, december 1899, s. 264–268. www.jps.auckland.ac.nz [online]. [cit. 2014-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-10. 
  2. ↑ Tahanea Seamount podle katalogu Seamount na earthref.org
  3. ↑ Sharp, Andrew The discovery of the Pacific Islands Oxford, 1960, p.125,126,127.
  4. ↑ Brand, Donald D. The Pacific Basin: A History of its Geographical Explorations The American Geographical Society, New York, 1967, p.139.
  5. ↑ Tahiti et ses archipels od Pierre-Yves Toullelana, éditions Karthala, 1991, ISBN 2-86537-291-X, strana 61.
  6. ↑ a b c Les Atolls des Tuamotu od Jacquesa Bonvallota, Institut de recherche pour le développement, éditions de l'IRD, 1994, ISBN 978-2-7099-1175-7, strany.275-282.
  7. ↑ Notices sur les colonies françaises, Étienne Avalle, éditions Challamel aîné, Paris, 1866, p.637.
  8. ↑ Prírodné a kultúrne dedičstvo Tahanea
  9. ↑ Ružový piesok na Tahanea. www.tahitiheritage.pf [online]. [cit. 2014-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-29. 
  10. ↑ Neoficiální pohled na Tahaneu očima jachtářů
  11. ↑ Potápanie na Tahanea
  12. ↑ Marae o Te Kofai na tahitiheritage.pf. www.tahitiheritage.pf [online]. [cit. 2014-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-29. 
  13. ↑ Kofai, Sesbania coccinea na IUCN. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2014-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-26. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Tahanea na Wikimedia Commons
  • Archiv seznamu atolů na OceanDots
  • Seznam původních názvů ostrovů Puamotu Archivováno 10. 2. 2012 na Wayback Machine.
  • Biodiverzita polynéských atolů
  • Suite101, Julien Gué, 8. červenec 2013, "Faaite, un atoll des Tuamotu unique pour des vacances de rêve"
  • Tahiti Heritage