Rotterdam Open
Rotterdam Open | |
---|---|
ABN AMRO Open | |
logo ročníku 2014 | |
Ahoy Rotterdam | |
Založeno | 1972 |
Odehráno | ABN AMRO Open 2024 |
Místo | Rotterdam, Nizozemsko Nizozemsko |
Dějiště | Rotterdam Ahoy |
Souřadnice | 51°52′59″ s. š., 4°29′24″ v. d. |
Povrch | koberec / hala (1972–1999) tvrdý – Proflex / hala (2000–) |
Soutěže | 32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra (4 kval.) |
Dotace | 2 290 720 EUR |
Prize money | 2 134 985 EUR |
Období | únor a březen |
Ředitel | Richard Krajicek |
ATP Tour | |
1990–1997 | World Series |
1998 | International Series |
1999–2008 | Series Gold |
2009– | ATP Tour 500 |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rotterdam Open, oficiálně ABN AMRO Open,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů v nizozemském Rotterdamu. Založen byl v roce 1972. Probíhá v únorovém termínu ve víceúčelové hale Rotterdam Ahoy na krytých dvorcích s tvrdým povrchem. V rámci okruhu ATP Tour představuje úvodní turnaj sezóny v kategorii ATP Tour 500. Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Titulárním partnerem je nizozemský bankovní dům ABN AMRO.[1]
Historie
Rotterdam Indoors 1972 vyhrál Američan Arthur Ashe. Následující sezónu se turnaj nekonal. Oficiálně premiérový ročník 1974 ve spolupráci s bankou ABN ovládl Nizozemec Tom Okker.[2] Původně se událost řadila do okruhu WCT (World Championship Tennis), poté byla částí okruhu Grand Prix a od roku 1990 jej organizuje ATP Tour.[2]
V roce 1984 došlo k přerušení finálového utkání dvouhry mezi Čechem Ivanem Lendlem a americkým tenistou Jimmy Connorsem za stavu 6–0 a 1–0. Důvodem bylo ohlášení bombové hrozby. Lendl následně nebyl ochoten zápas dohrát.[3]
Od roku 2004 je ředitelem turnaje nizozemský wimbledonský vítěz Richard Krajicek. V roce 2013 navštívil rotterdamskou událost rekordní počet 116 354 diváků.[2]
Nejvyšší počet tří singlových titulů získal Arthur Ashe (1972, 1975–1976). Spolu se Stefanem Edbergem (1986–1987), Nicolasem Escudém (2001–2002) a Robinem Söderlingem (2010–2011) drží také rekord dvou triumfů v řadě. Rekordní počet čtyř deblových trofejí vyhráli Anders Järryd (1987, 1991, 1993, 1995) a Nenad Zimonjić (2009–2010, 2012–2013).
Zařazení na okruzích
- 1972–1977: okruh WCT
- 1978–1989: okruh Grand Prix
- od 1990: ATP Tour
- 1990–1999: kategorie ATP World Series
- 2000–2008: kategorie ATP International Series Gold
- 2009–2018: kategorie ATP World Tour 500
- od 2019: kategorie ATP Tour 500
Vývoj názvu
- 1972: Rotterdam Indoors
- 1974–1990: ABN World Tennis Tournament, titulární partner banka ABN[1]
- 1991–2022: ABN AMRO World Tennis Tournament, titulární partner banka ABN AMRO po sloučení ABN a AMRO v roce 1991[1]
- od 2023: ABN AMRO Open, titulární partner banka ABN AMRO
Přehled finále
Dvouhra
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1972 | Roy Emerson John Newcombe | Arthur Ashe Robert Lutz | 6–2, 6–3 |
1973 | turnaj se nekonal | ||
1974 | Bob Hewitt Frew McMillan | Pierre Barthès Ilie Năstase | 3–6, 6–4, 6–3 |
1975 | Bob Hewitt (2) Frew McMillan (2) | José Higueras Balázs Taróczy | 6–2, 6–2 |
1976 | Rod Laver Frew McMillan (3) | Arthur Ashe Tom Okker | 6–1, 6–7(4–7), 7–6(7–5) |
1977 | Wojciech Fibak Tom Okker | Vidžaj Amritraž Dick Stockton | 6–4, 6–4 |
1978 | Fred McNair Raúl Ramírez | Robert Lutz Stan Smith | 6–2, 6–3 |
1979 | Peter Fleming John McEnroe | Heinz Günthardt Bernard Mitton | 6–4, 6–4 |
1980 | Vidžaj Amritraž Stan Smith | Bill Scanlon Brian Teacher | 6–4, 6–3 |
1981 | Fritz Buehning Ferdi Taygan | Gene Mayer Sandy Mayer | 7–6, 1–6, 6–4 |
1982 | Mark Edmondson Sherwood Stewart | Fritz Buehning Kevin Curren | 7–5, 6–2 |
1983 | Fritz Buehning (2) Tom Gullikson | Peter Fleming Pavel Složil | 7–6, 4–6, 7–6 |
1984 | Kevin Curren Wojciech Fibak (2) | Fritz Buehning Ferdi Taygan | 6–4, 6–4 |
1985 | Tomáš Šmíd Pavel Složil | Vitas Gerulaitis Paul McNamee | 6–4, 6–4 |
1986 | Stefan Edberg Slobodan Živojinović | Wojciech Fibak Matt Mitchell | 2–6, 6–3, 6–2 |
1987 | Stefan Edberg (2) Anders Järryd | Chip Hooper Mike Leach | 3–6, 6–3, 6–4 |
1988 | Patrik Kühnen Tore Meinecke | Magnus Gustafsson Diego Nargiso | 7–6, 7–6 |
1989 | Miloslav Mečíř Milan Šrejber | Jan Gunnarsson Magnus Gustafsson | 7–6, 6–0 |
1990 | Leonardo Lavalle Jorge Lozano | Diego Nargiso Nicolás Pereira | 6–3, 7–6 |
1991 | Patrick Galbraith Anders Järryd (2) | Steve DeVries David Macpherson | 7–6, 6–2 |
1992 | Marc-Kevin Goellner David Prinosil | Paul Haarhuis Mark Koevermans | 6–2, 6–7, 7–6 |
1993 | Henrik Holm Anders Järryd (3) | David Adams Andrej Olchovskij | 6–4, 7–6 |
1994 | Jeremy Bates Jonas Björkman | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | 6–4, 6–1 |
1995 | Martin Damm Anders Järryd (4) | Tomás Carbonell Francisco Roig | 6–3, 6–2 |
1996 | David Adams Marius Barnard | Hendrik Jan Davids Cyril Suk | 6–3, 5–7, 7–6 |
1997 | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | Libor Pimek Byron Talbot | 7–6(7–5), 6–4 |
1998 | Jacco Eltingh (2) Paul Haarhuis (2) | Neil Broad Piet Norval | 7–6, 6–3 |
1999 | David Adams (2) John-Laffnie de Jager | Neil Broad Peter Tramacchi | 6–7(5–7), 6–3, 6–4 |
2000 | David Adams (3) John-Laffnie de Jager (2) | Tim Henman Jevgenij Kafelnikov | 5–7, 6–2, 6–3 |
2001 | Jonas Björkman (2) Roger Federer | Petr Pála Pavel Vízner | 6–3, 6–0 |
2002 | Roger Federer (2) Max Mirnyj | Mark Knowles Daniel Nestor | 4–6, 6–3, [10–4] |
2003 | Wayne Arthurs Paul Hanley | Roger Federer Max Mirnyj | 7–6(7–4), 6–2 |
2004 | Paul Hanley (2) Radek Štěpánek | Jonatan Erlich Andy Ram | 5–7, 7–6(7–5), 7–5 |
2005 | Jonatan Erlich Andy Ram | Cyril Suk Pavel Vízner | 6–4, 4–6, 6–3 |
2006 | Paul Hanley (3) Kevin Ullyett | Jonatan Erlich Andy Ram | 7–6(7–4), 7–6(7–2) |
2007 | Martin Damm (2) Leander Paes | Andrei Pavel Alexander Waske | 6–3, 6–7(5–7), [10–7] |
2008 | Tomáš Berdych Dmitrij Tursunov | Philipp Kohlschreiber Michail Južnyj | 7–5, 3–6, [10–7] |
2009 | Daniel Nestor Nenad Zimonjić | Lukáš Dlouhý Leander Paes | 6–2, 7–5 |
2010 | Daniel Nestor (2) Nenad Zimonjić (2) | Simon Aspelin Paul Hanley | 6–4, 4–6, [10–7] |
2011 | Jürgen Melzer Philipp Petzschner | Michaël Llodra Nenad Zimonjić | 6–4, 3–6, [10–5] |
2012 | Michaël Llodra Nenad Zimonjić (3) | Robert Lindstedt Horia Tecău | 4–6, 7–5, [16–14] |
2013 | Robert Lindstedt Nenad Zimonjić (4) | Thiemo de Bakker Jesse Huta Galung | 5–7, 6–3, [10–8] |
2014 | Michaël Llodra (2) Nicolas Mahut | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 6–2, 7–6(7–4) |
2015 | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | Jamie Murray John Peers | 3–6, 6–3, [10–8] |
2016 | Nicolas Mahut (2) Vasek Pospisil | Philipp Petzschner Alexander Peya | 7–6(7–2), 6–4 |
2017 | Ivan Dodig Marcel Granollers | Wesley Koolhof Matwé Middelkoop | 7–6(7–5), 6–3 |
2018 | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut (3) | Oliver Marach Mate Pavić | 2–6, 6–2, [10–7] |
2019 | Jérémy Chardy Henri Kontinen | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 7–6(7–5), 7–6(7–4) |
2020 | Pierre-Hugues Herbert (2) Nicolas Mahut (4) | Henri Kontinen Jan-Lennard Struff | 7–6(7–5), 4–6, [10–7] |
2021 | Nikola Mektić Mate Pavić | Kevin Krawietz Horia Tecău | 7–6(9–7), 6–2 |
2022 | Robin Haase Matwé Middelkoop | Lloyd Harris Tim Pütz | 4–6, 7–6(7–5), [10–5] |
2023 | Ivan Dodig (2) Austin Krajicek | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 7–6(7–5), 2–6, [12–10] |
2024 | Wesley Koolhof Nikola Mektić | Robin Haase Botic van de Zandschulp | 6–3, 7–5 |
Galerie
- Björn Borg, 1979
- John McEnroe, 1979
- Jimmy Connors, 1981
- Ivan Lendl, 1984
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotterdam Open na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d ABN AMRO World Tennis Tournament becomes ABN AMRO Open. ABN AMRO [online]. 2022-06-24 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c 50th ABN AMRO Open - History. www.abnamro-open.nl [online]. [cit. 2023-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-07. (anglicky)
- ↑ Bomb Scare Ends Rotterdam Final. The New York Times [online]. 1984-03-19 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rotterdam Open na Wikimedia Commons
- Rotterdam Open – oficiální stránky (nizozemsky), (anglicky)
- Rotterdam Open na ATP Tour (anglicky)
ATP Tour 500 | |
---|---|
Kalendář 2021 | |
Vyřazené | |
Seznam vítězů: 2009–2020 |