Oxid chromičitý

Oxid chromičitý
Obecné
Systematický názevoxid chromičitý
Anglický názevChromium(IV) oxide
Německý názevChrom(IV)-oxid
Sumární vzorecCrO2
Vzhledčerné feromagnetické krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS12018-01-8
Číslo RTECSGB6400000
Vlastnosti
Molární hmotnost83,994 9 g/mol
Teplota rozkladu300 °C (vznik Cr2O3)
Hustota4,89 g/cm3
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		horká koncentrovaná kys. sírová
Struktura
Krystalová strukturačtverečná
Hrana krystalové mřížkya= 441 pm
c= 286 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−583,6 kJ/mol
Bezpečnost
Oxidující
Oxidující (O)
R-větyR8
S-větyS8, S22
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid chromičitý (chemický vzorec CrO2) je jedním z oxidů chromu, který v něm má oxidační číslo IV. Vyskytuje se ve formě černých krystalků s velmi dobrými feromagnetickými vlastnostmi. Používá se jako záznamový materiál pro magnetofonové pásky a diskety.[1]

Poprvé oxid chromičitý připravil Friedrich Wöhler rozkladem chloridu chromilu (CrO2Cl2). Krystalický oxid chromičitý byl poprvé syntetizován v roce 1956 Normanem L. Coxem, chemikem společnosti E. I. DuPont, reakcí oxidu chromového (CrO3) s oxidem chromitým (Cr2O3) ve vodě při teplotě 800 K a tlaku 200 MPa. Rovnovážná rovnice pro hydrotermální syntézu je:[1]

3 CrO3 + Cr2O3 → 5 CrO2 + O2

Vzniklý magnetický krystal je dlouhá štíhlá jehlička, která je ideální jako magnetický pigment pro záznamové pásky. Když byl na konci šedesátých let 20. století komercializován jako záznamové médium, firma DuPont mu dala obchodní název Magtrieve.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chromium(IV) oxide na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b GREENWOOD, N. N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 1635 s. ISBN 80-85427-38-9. S. 1244–1245. 

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV.
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2)