Monoopera

Monoopera je hudební žánr – opera pro jednoho protagonistu – zpěváka sólistu.

Historie

Vzácným příkladem v hudbě 18. století je nepříliš rozsáhlá monoopera Kapelník Domenica Cimarosy. Také v 18. století se v Evropě hrály hudebně-dramatické skladby pro jednoho (případně pro dva) herce-zpěváka, doprovázené hudbou. Ty se nazývaly melodrama (Rousseauova Pygmalión představuje lyrický monolog hlavní postavy).

Žánr monoopery se nejvíce rozvinul ve 20. století. Nejvýznamnější jsou:

Alexandr Ivanovič Bilaš: Válečná balada, Vyznání bílého tulipánu
Jurij Markovič Bucko: Zápisky šílence
Viktor Petrovič Vlasov: Bílé růže
Vitalij Sergejevič Gubarenko: Milostné dopisy (Něha)
Faradž Kara oglu Karajev: Cesta za láskou
Francis Poulenc: Lidský hlas
Antonio Emmanuilovič Spadavecchia: Dopis cizinky
Mikael Leonovič Tariverdijev: Čekání
Grigorij Samuilovič Frid: Deník Anny Frankové, Van Goghovy dopisy
Michail Gennadijevič Čekalin: Что такое есть По... Monoopera pro dramatickou herečku (Účinkuje zasloužilá umělkyně Ruska, Natalia Vlasovová)
Arnold Schönberg: Čekání
Jiří Pauer: Labutí píseň