Matteo Renzi
Matteo Renzi | |
---|---|
56. předseda vlády Italské republiky | |
Ve funkci: 22. února 2014 – 12. prosince 2016 | |
Prezident | Giorgio Napolitano Sergio Mattarella |
Předchůdce | Enrico Letta |
Nástupce | Paolo Gentiloni |
Starosta Florencie | |
Ve funkci: 22. června 2009 – 24. března 2014 | |
Předchůdce | Leonardo Domenici |
Nástupce | Dario Nardella |
5. lídr Demokratické strany | |
Ve funkci: 15. prosince 2013 – 12. března 2018 | |
Předchůdce | Guglielmo Epifani |
Nástupce | Maurizio Martina |
Člen Senátu republiky | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 23. března 2018 | |
Volební obvod | Florencie |
Stranická příslušnost | |
Členství | Italská lidová strana (1996-2002) La Margherita (2002-2008) Demokratická strana (2008-2019) Italia Viva (2019-současnost) |
Narození | 11. ledna 1975 (49 let) Florencie |
Choť | Agnese Landini (od 1999) |
Rodiče | Tiziano Renzi a Laura Bovoli |
Příbuzní | Samuele Renzi (sourozenec) |
Alma mater | Florentská univerzita (do 1999) Lc Dante |
Zaměstnání | politik |
Náboženství | římský katolík |
Ocenění | Global Citizen Awards (2016) |
Podpis | |
Webová stránka | matteorenzi.it |
Commons | Matteo Renzi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Matteo Renzi (* 11. ledna 1975, Florencie, Itálie) je italský politik a předseda jím založené strany Italia Viva, kterou založil poté, co opustil Demokratickou stranu[1]. V letech 2014–2016 zastával úřad premiéra Itálie, když stál v čele kabinetu.[2] Předtím působil jako starosta Florencie.
Politická kariéra
Dne 17. února 2014 ho prezident Giorgio Napolitano pověřil sestavením italské vlády. Dne 22. února 2014 složil Matteo Renzi přísahu a s ním i kompletní vláda. Stal se tak nejmladším ministerským předsedou v historii této země. Na začátku prosince roku 2016 vyhlásil jím samým navrhované referendum, dávající mu legitimitu k provedení ústavních změn, avšak italští voliči vyslovili cca 60 % nesouhlas s těmito plánovanými změnami a návrh tak nepodpořili.[3] Krátce poté veřejně ohlásil, že na svůj post premiéra Itálie rezignuje.[4] Demisi podal do rukou italského prezidenta Sergia Mattarella 7. prosince 2016, ačkoliv jím byl žádán, aby v pozici premiéra země setrval až do schválení státního rozpočtu.[5][6] Úřad opustil 12. prosince téhož roku, když nový kabinet sestavil stranický kolega a ministr zahraničí Paolo Gentiloni.
Osobní život
Matteo Renzi je ženatý a má tři děti.
Odkazy
Reference
- ↑ Demokraty v Itálii štěpí Renziho nová strana. Její vznik je i na divoké poměry tamní politiky výjimečný. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2019-09-22 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ Renzi má mandát k sestavení vlády, bude nejmladším premiérem Itálie. iDNES.cz [online]. 2014-02-17. Dostupné online.
- ↑ Italové v referendu jasně odmítli reformu ústavy, Renzi rezignuje. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-12-04 [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Italský premiér Renzi rezignuje. Voliči odmítli reformu ústavy, kterou prosazoval. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Italský premiér Renzi po prohraném referendu rezignoval a chystá se na volby. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Italský premiér Renzi rezignoval. ČT24. 2016-12-07. Dostupné online [cit. 2016-12-11].
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Matteo Renzi na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Premiéři Itálie | ||
---|---|---|
Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (2021–2022) • Giorgia Meloniová (od 2022) |