Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême
Ludvík XIX. | |
---|---|
král francouzský a navarrský | |
Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême | |
Doba vlády | 2. srpna 1830 (20 minut) jako pretendent: 1836–1844 |
Úplné jméno | Louis-Antoine d'Artois, fils de France, duc d'Angoulême |
Tituly | hrabě z Artois vévoda z Angoulême |
Křest | 28. srpna 1785 |
Narození | 6. srpen 1775 Versailles, Paříž |
Úmrtí | 3. červen 1844 (68) Graffenberg, Gorizia, Rakouské císařství |
Pohřben | Nova Gorica, Slovinsko |
Předchůdce | Karel X. |
Nástupce | Jindřich, hrabě z Chambord |
Manželka | Marie Terezie Bourbonská |
Rod | Kapetovci |
Dynastie | Bourboni |
Otec | Karel X. |
Matka | Marie Tereza Savojská |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême (6. srpen 1775 – 3. červen 1844, celým jménem Louis-Antoine d'Artois, fils de France, duc d'Angoulême) byl francouzský princ z dynastie Bourbonů a poslední francouzský dauphin. 2. srpna 1830 se stal na 20 minut podle následnického práva legitimním francouzským a navarrským králem jako Ludvík XIX. Poté byl v letech 1836 až 1844 pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu.
Původ
Narodil se 6. srpna 1775 jako nejstarší syn Karla, hraběte z Artois (budoucí král Karel X.) a jeho ženě princezně Marii Tereze Savojské. Poté, co se jeho otec stal v roce 1824 králem jako Karel X., stal se Ludvík Antonín následníkem trůnu a získal titul Dauphin (1824–1836). Jako následník trůnu podporoval otcovu politiku a řízení státu.
Ludvík Antonín zůstal po celý život bezdětný.
Vláda
Po sesazení a abdikaci krále Karla X. se krátce na 20 minut v roce 1830 stal (alespoň podle následnického práva) králem právě jeho syn Ludvík Antonín jako Ludvík XIX. Poté musel i on ustoupit nátlaku a přibližně po 20 minutách pouze „titulární vlády“ abdikovat jako jeho otec ve prospěch svého 10letého synovce Jindřicha, hraběte de Chambord. Liberální, buržoazií kontrolovaná Poslanecká sněmovna odmítla potvrdit dokonce i nástupnictví mladého hraběte, který se (stal) měl stát králem Jindřichem V. a místo toho ve volbě bojkotované zástupci konzervativců prohlásila francouzský trůn za prázdný. K moci se tak dostává vůbec poslední francouzský král Ludvík Filip, vévoda Orleánský, z vedlejší linie rodu Bourbonů, Bourbon-Orléans. Poté společně se svým otcem Karlem, manželkou Marií Terezií Bourbonskou a synovcem Jindřichem odcestoval do Rakouského císařství. V letech 1832–1836 pobýval i na Pražském hradě[1]. Později zemřel na zámku Graffenberg v Gorizii.
Díky své přibližně dvacetiminutové „vládě“ je prozatím panovník, který vládl nejkratší dobu, kterou údajně strávil tím, že poslouchal svou ženu a její prosby, že nemá podepsat abdikaci.
Po nástupu Ludvíka Filipa na francouzský trůn se stal legitimistickým uchazečem bývalý král Karel X., po jeho smrti se jím stal v roce 1836 jeho syn Ludvík Antonín (Ludvík XIX.). Když v roce 1844 zemřel bezdětný, stal se legitimistickým pretendentem francouzského trůnu jeho synovec Jindřich, hrabě z Chambord.
Předkové
Ludvík Francouzský | ||||||||||||
Ludvík XV. | ||||||||||||
Marie Adelaide Savojská | ||||||||||||
Ludvík Ferdinand Bourbonský | ||||||||||||
Stanislav I. Leszczyński | ||||||||||||
Marie Leszczyńská | ||||||||||||
Kateřina Opalinská | ||||||||||||
Karel X. | ||||||||||||
August II. Silný | ||||||||||||
August III. Polský | ||||||||||||
Kristýna Eberhardýna Hohenzollernská | ||||||||||||
Marie Josefa Saská | ||||||||||||
Josef I. Habsburský | ||||||||||||
Marie Josefa Habsburská | ||||||||||||
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská | ||||||||||||
'Ludvík Antonín' | ||||||||||||
Viktor Amadeus II. | ||||||||||||
Karel Emanuel III. | ||||||||||||
Anna Marie Orleánská | ||||||||||||
Viktor Amadeus III. | ||||||||||||
Arnošt Leopold Hesensko-Rotenburský | ||||||||||||
Polyxena Hesensko-Rotenburská | ||||||||||||
Eleonora z Löwenstein-Wertheim | ||||||||||||
Marie Tereza Savojská | ||||||||||||
Ludvík Francouzský | ||||||||||||
Filip V. Španělský | ||||||||||||
Marie Anna Bavorská | ||||||||||||
Marie Antonie Bourbonská | ||||||||||||
Eduard Parmský | ||||||||||||
Alžběta Parmská | ||||||||||||
Dorotea Žofie Falcko-Neuburská | ||||||||||||
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Antoine, Duke of Angoulême na anglické Wikipedii.
Související články
- Bourboni
- Červencová revoluce
- Následnictví francouzského trůnu
- Vévoda z Angoulême
- Dějiny Francie
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Předchůdce: Ludvík XVII. | Dauphin z Viennois 1824–1830 | Nástupce: - |
Předchůdce: Karel X. | Titulární král Francie a Navarry legitimistický pretendent 1836–1844 | Nástupce: Jindřich V. |
Francouzští princové | ||
---|---|---|
první generací francouzských princů jsou synové Jindřicha IV. | ||
1. generace | ||
2. generace | Ludvík XIV. • Filip I. Orleánský • Jan Gaston z Valois | |
3. generace | Ludvík • Filip Karel z Anjou • Ludvík František z Anjou • Filip Karel z Valois • Alexandr Ludvík z Valois • Filip II. Orleánský | |
4. generace | Ludvík • Filip V. Španělský* • Karel z Berry | |
5. generace | Ludvík Bretaňský • Ludvík • Ludvík XV. • Ludvík Asturský* • Filip Španělský* | |
6. generace | ||
7. generace | ||
8. generace | ||
9. generace | ||
* do roku 1713 |