Karel II. Brunšvický

Karel II. Brunšvický
Vévoda brunšvický
Doba vlády	16. června 1815 – 9. září 1830
Úplné jméno	Karel Fridrich August Vilém Brunšvický
Narození	30. října 1804 Braunschweig
Úmrtí	18. srpna 1873 (ve věku 68 let) Ženeva
Potomci	Elisabeth Wilhelmine Civry
Rod	Welfové
Dynastie	Brunšvicko-Bevernští
Otec	Fridrich Vilém Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Matka	Marie Bádenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel II. Brunšvický (30. října 1804, Braunschweig – 18. srpna 1873, Ženeva) byl od roku 1815 do roku 1830 vévodou brunšvickým.

Život

Původ a mládí

Karel II., celým jménem Karel Fridrich August Vilém Brunšvický, se narodil 30. října 1804 v Braunschweigu, hlavním správním centru Brunšvického vévodství. Byl nejstarším synem „Černého vévody“ Fridricha Viléma Brunšvicko-Wolfenbüttelského a jeho manželky Marie Bádenské.

V dubnu 1808 zemřela jeho matka krátce po porodu mrtvé dcery. Společně s bratrem Vilémem je tak v Glückstadtu začala vychovávat jejich babička z matčiny strany, Amálie Hesensko-Darmstadtská. Otec Fridrich Vilém mezitím cvičil dobrovolnický sbor Schwarze Schar, který se měl postavit Napoleonovi. Na podzim roku 1809 utekl do Velké Británie a své syny vzal s sebou. Karel i Vilém se v Anglii, kde se o ně starala Augusta Frederika Hannoverská,^[1] stali celebritami; v roce 1814 bylo dokonce Vilémovi umožněno položit základní kámen Vauxhall Bridge.^[2]

Vévoda z Braunschweigu a Lüneburgu

V roce 1815 brunšvický vévoda Fridrich Vilém zemřel a titul i majetek po něm zdědil starší syn Karel. Ten byl v té době nezletilý, a proto byl jeho poručíkem ustanoven Jiří IV., král Spojeného království, který byl zároveň panovníkem Hannoverského království a tím také suverénem Karlova vévodství. Když se Karel blížil k dovršení osmnáctin, začal se dožadovat svých práv, což ale Jiří odmítal s tím, že majetek nedostane, dokud mu nebude alespoň jednadvacet let. Nakonec se dohodli na kompromisu a Karel se oficiálně stal vévodou brunšvickým jako devatenáctiletý. Vládu ve vévodství převzal 30. října 1823.

Roku 1827 se Karel II. rozhodl, že všechny zákony, které byly vydány v době jeho nezletilosti Jiřím IV., neplatí. Vyprovokoval tím spor s celým Hannoverským královstvím a musel zasáhnout Německý spolek, aby ho usměrnil. Všechny zákony tak zůstaly platné.

Sesazení

Jako vévoda Karel nevládl příliš dobře. Když pak v roce 1830 probíhala Červencová revoluce, byl zrovna v Paříži, odkud se urychleně vrátil a pohrozil svým poddaným, že jakékoliv nepokoje bude potlačovat násilně. 6. září po něm lidé při jeho cestě z divadla házeli kamení a následně se pokusili dostat i do paláce. Karlovi se podařilo uprchnout, jeho sídlo ale shořelo. 10. září tak do Braunschweigu přijel jeho bratr Vilém, kterého lidé vítali s nadšením.

Vilém původně vládl pouze jako zástupce za svého staršího bratra, po roce už byl považován za vládnoucího vévodu. Karel se pokusil diplomaticky i vojensky vzít si titul zpátky; neúspěšně. Žádný z evropských monarchů ho navíc nechtěl podporovat.

Zbytek života strávil sesazený brunšvický vévoda mimo Německo, většinou v Paříži a Londýně. Když v roce 1870 vypukla Prusko-francouzská válka, přesunul se do Švýcarska. Zemřel v Ženevě v hotelu Beau-Rivage. Bylo mu 68 let, nikdy se neoženil a neměl potomky. Městu Ženeva odkázal svůj velký majetek, proto mu byl v parku vedle hotelu postaven věžový památník Monument Brunswick a vedle něj bronzová jezdecká socha.

Amatérský šachista

V době své emigrace se Karel stal náruživým šachistou. Jeho nejslavnějším počinem v této hře je tzv. operní partie, kterou sehrál koncem roku 1858 proti jednomu z nejsilnějších hráčů na světě, americkému mistrovi Paulu Morphymu.^[3][4] Spolu s vévodou Karlem hrál proti Morphymu v operní partii také francouzský hrabě Isouard de Vauvenargues; oba aristokraté spolu tahy konzultovali. Přestože se o síle těchto hráčů vedou debaty, vévoda z Brunšviku byl pravděpodobně dle jeho jiných partií celkem silným šachistou.^[5]

Partie byla sehrána roku 1858 během představení v budově pařížské opery (Opéra Le Peletier) kam aristokraté amerického šachistu pozvali. Přestože prý chtěl Morphy původně nerušeně sledovat operu, ze zdvořilosti utkání během představení neodmítl (vévoda z Brunšviku hrával se svými společníky během představení i dříve a jednou byl ředitelem divadla kvůli hluku napomenut^[5]) a oba spojence porazil během sedmnácti tahů.^[6]

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles II, Duke of Brunswick na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel II. Brunšvický na Wikimedia Commons