Josef Boleslav Pecka
Josef Boleslav Pecka | |
---|---|
1. předseda čs. sociální demokracie | |
Ve funkci: 1878 – ? | |
Nástupce | Josef Hybeš |
Narození | 19. září 1849 Praha-Hradčany Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 25. července 1897 (ve věku 47 let) Chicago Spojené státy americké Spojené státy americké |
Zaměstnání | spisovatel novinář politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Boleslav Pecka (19. září 1849 Praha-Hradčany[1] – 25. července 1897 Chicago) byl žurnalista a básník, představitel první generace dělnických autorů spjatých se založením sociálně demokratické strany, tvůrce známých dělnických básní a písní.
V roce 1878 spoluzakládal Sociálně demokratickou stranu českoslovanskou v Rakousku. Byl několikrát vězněn; v roce 1885 emigroval do USA, kde prošel vývojem od anarchismu k umírněnému socialismu.
Život
Josef Boleslav Pecka byl synem tkalce, sám také pracoval jako slévač a tkadlec. Od mládí se sám vzdělával a četl socialistickou literaturu a brzy se účastnil politických zápasů. Celý život i svou literární činnost spojil s dělnickým hnutím a podílel se rovněž na založení české sociální demokracie v roce 1878 v hostinci U Kaštanu. Psal do různých časopisů a kalendářů vydávaných pro dělníky, stal se členem redakce Dělnických listů a roku 1874 založil s Ladislavem Zápotockým první samostatné dělnické noviny Budoucnost. Potom opět vstoupil do redakce obnovených Dělnických listů, přešel s nimi do Vídně (1881), kde se dostal pod vliv anarchistického radikalismu. V protisocialistickém procesu vedeném v Praze byl odsouzen na 14 měsíců za to, že „složením a rozšiřováním rozličných socialistických písní a básní, zejména písně Vzhůru, bratři, doba vzchází a básně Jméno královské, porušil úctu k císaři“. Po propuštění (1884) pracoval ještě krátce jako novinář v Brně, v Bratislavě a v Prostějově, ale rok nato, za stupňované perzekuce, odjel do Spojených států, stejně jako další literárně činní představitelé dělnického hnutí (Norbert Zoula, Leopold Kochman, František Hlaváček). Snažil se i nadále působit politicky a byl členem různých redakcí. Zemřel 25. července 1897 v Chicagu a byl zde pohřben na Českém národním hřbitově.[2]
Tvorba
Pecka patří mezi průkopníky revoluční žurnalistiky. Do různých novin a časopisů přispíval články, verši a povídkami, vždycky orientovanými na dělnické čtenáře. Nové pojetí literatury ve vztahu k dělnickému hnutí vyložil v úvaze Umění a socialismus (č. 1880); zdůrazňoval potřebnost kultury pro socialismus a uvědomoval si, že teprve v nových podmínkách společenských bude moci vznikat umění odpovídající skutečným zájmům lidu.
Především byl J. B. Pecka (Strahovský) známý četnými revolučními písněmi, jež vedly dělníky k třídnímu vědomí a udržovaly revoluční odhodlání. Hlavním námětem jeho veršů byla bída a perzekuce proletariátu (např. báseň Ve vězení) a potom myšlenka revoluce a politického boje za společnou rovnost a spravedlnost. Nejpůsobivější formou této poezie byla píseň, buď skutečně zpívaná na lidové a zlidovělé melodie, nebo recitovaná, ale vždy počítající s přímým agitačním účinkem. Peckovy písně, hojně užívající ustálených symbolických obrazů (okovy, prapor, otrok atd.), usilovaly o jasnou srozumitelnost, o jednoznačnost myšlenek a o silné citové působení. Často si braly motivy ze života proletářů, oslavovaly lidskou práci, vycházely z aktuálních událostí dělnického hnutí (Pařížská komuna) a útočily ironií a satirou proti buržoazii (Staročeský poslanec). Tlumočily kolektivní hněv, revoluční nálady, víru ve vítězství (Můj příteli, jen nezoufej). Žily dlouho na politických schůzích a demonstracích a šířily se v opisech.
K vydání Peckových básní došlo až posmrtně v Chicagu v neúplném souboru Sebrané básně (1899). Ve Spojených státech byl rovněž vytištěn Peckou uspořádaný Zpěvník českých dělnických písní (1887), zachovávající většinou podle paměti starší texty a verše dalších dělnických básníků, kteří emigrovali do Ameriky.
Dílo
Jednotlivé básně
- Jsem samoten – z výboru Poesie sociální (1902)
- Nevěřím! – z výboru Poesie sociální (1902)
- Ta pravá láska – uveřejněno v almanachu jihočeské omladiny Anemonky (1871)
- Tartar – z výboru Poesie sociální (1902)
- Umíralo slunko – z výboru Poesie sociální (1902), uveřejněno též v almanachu jihočeské omladiny Anemonky (1871)
- Vrabec u vězení – z výboru Poesie sociální (1902)
Reference
- Ottův slovník naučný[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Boleslav Pecka na Wikimedia Commons
- Autor Josef Boleslav Pecka ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Boleslav Pecka
- Josef Boleslav Pecka v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- kol.autorů. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982.
Sociální demokracie | |
---|---|
Dějiny sociální demokracie | |
Předsedové | Josef Boleslav Pecka (1878–?) • Josef Hybeš (1887–1893) • Josef Steiner (1893–1905) • Antonín Němec (1905–1916) • Bohumír Šmeral (1916–1917) • Antonín Němec (1917–1924) • Antonín Hampl (1924–1938) • Zdeněk Fierlinger (1945–1947) • Bohumil Laušman (1947–1948) • Zdeněk Fierlinger (1948) • Blažej Vilím (1948) • Václav Majer (1948–1972) • Vilém Bernard (1973–1989) • Karel Hrubý • Slavomír Klaban (1989–1990) • Jiří Horák (1990–1993) • Miloš Zeman (1993–2001) • Vladimír Špidla (2001–2004) • Stanislav Gross (2005) • Jiří Paroubek (2006–2010) • Bohuslav Sobotka (2011–2017) • Milan Chovanec (2017–2018) • Jan Hamáček (2018-2021) • Roman Onderka (2021) • Michal Šmarda (od 2021) |
Související články |