Huetarové

Huetarové byli významnou skupinou domorodých obyvatel, kteří v polovině 16. století obývali střední část dnešní Kostariky.^[1] Ve španělských písemných pramenech jsou zmiňováni i jako güetares nebo pacacuas. Byli nejmocnějším a nejlépe organizovaným domorodým národem obývajícím Kostariku před příchodem Španělů.^[2] V průběhu 16. století několik náčelníků vládlo území od kostarického tichomořského pobřeží po Atlantik. Španělské kroniky zmiňují mnoho měst a králů, kteří jim vládli. Mezi nimi je Říše Garabito rozkládající se od povodí řeky Tárcoles až k řece Virilla, království Pacaca ležící v dnešním kantonu Mora a Panství Guarco rozkládající se v dnešní provincii Cartago. Kulturně patřili do mezilehlé oblasti. Vynikali především v práci s kamenem. Mezi nalezenými artefakty jsou sochy, oltáře a další. Nepraktikovali ani kanibalismus či rituální antropofagii. Jejich jazyk patří do tzv. čibčské jazykové rodiny. Přestože se jedná o mrtvý jazyk, přežívá v mnoha místních kostarických jménech jako Aserrí, Tucurrique či Barva.^[3]

Malá skupina Huetarů přežila do moderní doby. Jejich populace čítá přibližně tisíc jedinců. Obývají části Domorodé rezervace Quitirrisí ležící na silnici mezi kantony Mora a Puriscal. Zde leží i další huetarská osada v Zapatónu, v kantonu Puriscal. Tito lidé již nehovoří původním jazykem, ale zachovali si některé tradice svých domorodých předků, jako je kuchyně, tradiční medicína či řemesla.^[1]

Etymologie

Jména huetares stejně jako chorotegas je připisováno španělskému conquistadorovi Gonzalovi Fernándezi de Oviedo y Valdésovi. Odvozena byla od jmen dvou náčelníků, krále Huetara, náčelníka království Pacaca a Chorotega, náčelníka území ležícího v oblasti náhorní roviny Esparza.^[4]

Oblast osídlení

Nebylo přesně definováno, které domorodé národy Kostariky by měly být považovány za Huetary.^[5] Huetarským jazykem hovořila, nebo mu alespoň rozuměla, pravděpodobně většina obyvatelstva, které v 16. století obývalo území dnešní Kostariky, zejména v Centrálním údolí a v povodí řek Virilla a Tárcoles. Všechna společenství měla relativně rozptýlené osídlení, zemědělství založené na kukuřici, fazolích a dalších plodinách. Rozvinutá u nich byla i práce s kamenem. Nebyla zde však politická jednota, spíše zde existovala široká škála vzájemných vztahů, od podřízenosti a spojenectví až po nepřátelství.^[6]

Život a zvyky

Jejich hospodářství bylo založeno na pěstování hlíz jako je maniok jedlý a Bactris gasipaes. Vyráběli z nich také čiču, kterou pro své opojné účinky využívali při náboženských obřadech. V menší míře pěstovali kukuřici a kakaovník. Ekonomika byla založena na směnném obchodu. Zemědělství bylo doplňováno lovem, k němuž se používal luk a šíp, foukačky, pasti, ohnivé kruhy a další a také rybolovem. Ryby se chytaly pomocí sítí, šípů i holýma rukama.

Obvyklá tkanina, kterou tento národ používal, byla vyráběna z kůry stromu jež byl domorodým obyvatelstvem nazýván mastate. Podle Dorise Stona nosili muži bederní roušky a krátké vestičky a ženy spodničky po kolena. Při zvláštních příležitostech pak nosili bavlněné oblečení.^[6]

Náčelník se těšil autoritě, jež byla dědičná. Jejich společnost byla rozdělena do tří skupin: horní třída tvořená náčelníkem a jeho rodinou, kněžími a léčiteli, střední třída tvořená běžným obyvatelstvem a třída otroků. Běžné byli lidské oběti při pohřbu či náboženských ceremoniálech. Byla vybrána skupina lidí, jež byla přivedena k oltáři, na kterém měla být obětována. Svědectví o tom přinesl v roce 1527 Fernández Oviedo.

Běžné byly i válečné konflikty. Zabíjeli zajatce a odřezávali jim hlavy, které si ponechávali jako trofeje. Ve válce pomáhaly mužům i ženy, které jim podávaly kopí nebo na protivníky házely kameny.

Huetarové uctívali Slunce a Měsíc. Stavěli kamenné oltáře a mohyly. Uctívali také své předky. Zesnulé pohřbívali s různými předměty, které byly za života jejich majetkem, a také s otroky obětovanými během pohřbu. Otroci i předměty měly zemřelému sloužit v posmrtném životě.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Huetares na španělské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Huetarové na Wikimedia Commons