Hélène Cixous

Hélène Cixousová
Hélène Cixousová (23. září 2011)
Narození	5. června 1937 (87 let) Oran
Povolání	básnířka, esejistka, dramatička, anglistka, aktivistka za práva žen, spisovatelka, filozofka jazyka, literární kritička, vysokoškolská učitelka a filozofka
Alma mater	Fakulta umění Pařížské univerzity (do 1968)
Žánr	beletrie, esej, divadlo a poezie
Témata	feministická filozofie, beletrie, anglistika a feminismus
Významná díla	La Venue à l'écriture
Ocenění	Cena Médicis (1969) komandér Národního řádu za zásluhy (2009) důstojník Řádu čestné legie (2014) komandér Řádu umění a literatury (2016) Cena Francine a Antoina Bernheimových za umění, literaturu a vědu (2017) … více na Wikidatech
Vlivy	Sigmund Freud Jacques Lacan Jacques Derrida
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hélène Cixous (* 5. června 1937, Oran, Alžírsko)^[1] je francouzská feministka, poststrukturalistická filozofka, literární kritička, spisovatelka, dramatička a teoretička psychoanalýzy. Navázala především na Freudovu a Lacanovu psychoanalýzu, strukturalismus Ferdinanda De Saussura a koncepce filozofa Jacquese Derridy.

Život a dílo

Zastávané postoje

Západní kultura je podle Cixous falocentrická a logocentrická, což je spolu provázáno. Falocentrismus a logocentrismus ruku v ruce univerzalizují mužství jakožto lidství. Program, který to má narušit, nazývá Cixous l´écriture féminine (ženské psaní – nejde ale jen o psaní, ale komplexní sebevyjádření). Ženská kultura je dle Cixous decentrovaná, a proto pluralitní a mnohovrstevnatá.

Ženy také disponují zvláštním typem slasti, kterou nazývá jouissance (pojem užívaný Lacanem i Barthesem). Tato rozkoš je spojena se ztrátou a rozpuštěním kulturně (oidipovsky) formovaného já, mužská slast je naopak založena na ukájení oidipovských tužeb.

Ženy by podle Cixous měly také přijmout a oslavovat svou bisexualitu.

Musejí též pochopit, že mají kastrační komplex (v tom souhlasí s Freudem), ale naučit se vnímat absenci penisu jako požehnání, odnaučit se poměřovat se mužskými měřítky.

Ocenění

• 1969 – Prix Médicis^[2]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hélène Cixousová na Wikimedia Commons
• Osoba Hélène Cixousová ve Wikicitátech
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hélène Cixousová na Wikimedia Commons
• Osoba Hélène Cixousová ve Wikicitátech

Reference

Literatura

• BARŠA, Pavel 2002. Panství člověka a touha ženy. Feminismus mezi psychoanalýzou a postrukturalismem. Praha: SLON.
• GALLOP, Jane 1982. The Daughter’s Seduction. Feminism and Psychoanalysis. Ithaca, New York: Cornell University Press.
• SARUP, Madan 1993. An Introductory Guide to Post-structuralism and Postmodernism. New York, London, Toronto, Sydney, Tokyo, Singapure: Hemel Hempstead.
• SELLERS, Susan (ed.) 1988. Writing Differences: Readings From the Seminar of Hélèn Cixous. New York, N.Y: St. Martin’s Press.
• SHIACH, Morag 1991. Hélèn Cixous: A Politics of Writing. London: Routledge.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.