Kánsúh al-Gaurí † Tumanbáj II. † Al-Mutavakil III.
Síla
60 000 u Marj Dabiq, 20 000 u Ridanije, neznámý počet při obléhání Káhiry
60 000-80 000 u Marj Dabiq, 20 000 u Ridanije, 10 000–20 000 při obléhání Káhiry
Ztráty
6 000 u Ridanije, neznámé ztráty během obléhání Káhiry
7 000 u Ridanije, těžké ztráty a 50 000 mrtvých civilistů při obléhání Káhiry
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Osmansko-mamlucká válka v letech 1516–1517 byla již druhým ozbrojeným konfliktem mezi Osmanskou říší a mamlúckým sultanátem. Válka skončila definitivní porážkou egyptských mamlúků a naopak z dosud okrajové Osmanské říše učinila vedoucí mocnost islámského světa. Říše Osmanských Turků, která dosud ovládala jen území Anatolie a Balkánu, se významně rozrostla o oblasti Levanty, Egypta a Hidžázu, čímž ovládla také posvátná místa spjaté s islámem jako města Mekka, Medína, Káhira, Damašek či Aleppo. Navzdory tomu zůstalo centrum osmanské moci v Konstantinopoli. Poslední mamlúcký vládce sultán Tumanbáj II. byl Osmanskými Turky popraven a na jeho místo byl dosazen loutkový vládce, původně mamlúcký povstalec, jako guvernér. Mamlúcký Egypt se tak stal podřízeným vazalem Osmanské říše a přeměněn v ejálet, tedy v pouhou provincii, kde ještě dlouho poté sváděla vysoká třída mamlúků mocenské boje se zástupci Osmanské říše. S porážkou mamlúckého sultanátu došlo také k pádu tradičního abbásovskéhochalífátu se sídlem v Káhiře a vytvoření nového osmanského chalífátu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottoman–Mamluk War (1516–1517) na anglické Wikipedii.
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
poprava Tumanbáje II.
zbroj osmanského těžkého jezdce
osmanské dělo ze 16. století
zdobená osmanská přilba z první pol. 16. století
