Ditlev Gothard Monrad
Ditlev Gothard Monrad | |
---|---|
Narození | 24. listopadu 1811 Kodaň |
Úmrtí | 28. března 1887 (ve věku 75 let) Nykøbing Falster |
Místo pohřbení | Østre Kirkegård |
Alma mater | Kodaňská univerzita |
Povolání | diplomat, zemědělec, prelát a sběratel |
Ocenění | čestný kříž Řádu Dannebrog (1854) velkokříž Řádu Dannebrog (1864) čestný doktor Kodaňské univerzity (1879) |
Politická strana | National Liberal Party |
Nábož. vyznání | Dánská národní církev |
Děti | Ada Monrad Johannes Monrad |
Funkce | Kultus Minister of Denmark (1848) biskup (1849–1854) Kultus Minister of Denmark (1859) Kultus Minister of Denmark (1860–1863) Minister of the Interior of Denmark (1860–1861) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ditlev Gothard Monrad (24. listopadu 1811 Kodaň – 28. března 1887 Nykøbing Falster) byl dánský politik a biskup lollandsko-falsterský.
Kariéra
Monrad byl jedním ze zakladatelů ústavního Dánska v roce 1848 a zastával funkci ministra kultu. Na této pozici se objevil ještě dvakrát, v roce 1859 a poté v období let 1860–1863. Poté se stal dánským premiérem (v té době nazývaným prezidentem rady – Konseilspræsident) a zároveň zastával také úřad ministra zahraničních věcí a financí. Plnil tak roli vůdce během rané fáze druhé šlesvické války proti Německému spolku, vedeném Otto von Bismarckem, která později vedla k Vídeňské mírové smlouvě.
Po válce emigroval Monrad na Nový Zéland. Rozeslal své syny do Nelsonu a dalších okresů Nového Zélandu, aby prozkoumali zem. Nakonec se usadil v Palmerston North na Severním ostrově. Zakoupil si 428 akrů (1,95 km²) půdy na Karere Block. Se svoji rodinou se věnoval chovu krav a ovcí. Monrad pomohl společnosti New Zealand Company najít vhodné osadníky z řad Skandinávců a pomohl mnoha dánským imigrantům najít vhodnou půdu, převážně v oblasti Dannevirke.
Monradova práce byla narušována maorskými výtržníky (Hauhau pod vedením náčelníka Titokowaru). Pohřbil proto svůj majetek a odešel se svoji rodinou do Wellingtonu a v roce 1869 pak zpět do Dánska. Jeho synové, Viggo a Johannes, se později vrátili do Karere, aby tam žili jako farmáři.
Odkaz
V Palmerston North byla na jeho počest pojmenována střední škola Monrad Intermediate.
Ještě před svým odjezdem z Nového Zélandu daroval místní vládě svou kolekci kreseb a leptů starých evropských mistrů, například Rembrandta, Rubense, Dürera nebo van Dycka. Ty jsou v současné době součástí sbírek novozélandského národního muzea (Museum of New Zealand Te Papa Tongarewa).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ditlev Gothard Monrad na anglické Wikipedii.
Literatura
- Johan Schioldann-Nielsen, The life of D.G. Monrad (1811-1887) : manic-depressive disorder and political leadership, Odense University Press, 1988. ISBN 87-7492-668-3.
- G.C. Petersen, D.G. Monrad : Scholar, statesman, priest and New Zealand pioneer and his New Zealand descendants, Kerslake, Billens & Humphrey. 1965.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ditlev Gothard Monrad na Wikimedia Commons
Premiéři Dánska | ||
---|---|---|
Adam Wilhelm Moltke (1848–1852) • Christian Albrecht Bluhme (1852–1853) • Anders Sandøe Ørsted (1853–1854) • Peter Georg Bang (1854–1856) • Carl Christoffer Georg Andræ (1856–1857) • Carl Christian Hall (1857–1859) • Carl Edvard Rotwitt (1859–1860) • Carl Christian Hall (1860–1863) • Ditlev Gothard Monrad (1863–1864) • Christian Albrecht Bluhme (1864–1865) • Christian Emil Krag-Juel-Vind-Frijs (1865–1870) • Ludvig Holstein-Holsteinborg (1870–1874) • Christen Andreas Fonnesbech (1874–1875) • Jacob Brønnum Scavenius Estrup (1875–1894) • Tage Reedtz-Thott (1894–1897) • Hugo Egmont Hørring (1897–1900) • Hannibal Sehested (1900–1901) • Johan Henrik Deuntzer (1901–1905) • Jens Christian Christensen (1905–1908) • Niels Neergaard (1908–1909) • Ludvig Holstein-Ledreborg (1909) • Carl Theodor Zahle (1909–1910) • Klaus Berntsen (1910–1913) • Carl Theodor Zahle (1913–1920) • Otto Liebe (1920) • Michael Pedersen Friis (1920) • Niels Neergaard (1920–1924) • Thorvald Stauning (1924–1926) • Thomas Madsen-Mygdal (1926–1929) • Thorvald Stauning (1929–1942) • Vilhelm Buhl (1942) • Erik Scavenius (1942–1943) • Vilhelm Buhl (1945) • Knud Kristensen (1945–1947) • Hans Hedtoft (1947–1950) • Erik Eriksen (1950–1953) • Hans Hedtoft (1953–1955) • Hans Christian Hansen (1955–1960) • Viggo Kampmann (1960–1962) • Jens Otto Krag (1962–1968) • Hilmar Baunsgaard (1968–1971) • Jens Otto Krag (1971–1972) • Anker Jørgensen (1972–1973) • Poul Hartling (1973–1975) • Anker Jørgensen (1975–1982) • Poul Schlüter (1982–1993) • Poul Nyrup Rasmussen (1993–2001) • Anders Fogh Rasmussen (2001–2009) • Lars Løkke Rasmussen (2009–2011) • Helle Thorningová-Schmidtová (2011–2015) • Lars Løkke Rasmussen (2015–2019) • Mette Frederiksenová (od 2019) |