Bitva u Östergarnu

konflikt: První světová válka

Německy křižník Albatross po najetí na břeh

Trvání

2. července 1915

Místo

Baltské moře

Souřadnice

57°26′30″ s. š., 18°58′30″ v. d.

Výsledek

Vítězství dohody

Strany

Kaiserliche Marine

Ruské carské námořnictvo

Royal Navy

Velitelé

komodor Karpf

Michail Bachirev

Síla

3 pancéřové křižníky
2 lehké křižníky
1 minonosný křižník
7 torpédoborců

3 pancéřové křižníky
2 chráněné křižníky
1 torpédoborec
1 ponorka

Ztráty

1 křižník ztracen
2 křižníky poškozeny

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Östergarnu (či bitva u Gotlandu nebo bitva u Alandských ostrovů) byla námořním střetnutím první světové války v Baltském moři. Bojovaly v ní německé a ruské carské námořnictvo. Do bitvy se zapojila též jedna britská ponorka E 9. Střetnutí se odehrávalo poblíž švédského ostrova Gotland.

Před bitvou

Ráno 1. července 1915 vyslalo ruské carské námořnictvo eskadru křižníků k ostřelování přístavu Klaipėda. Eskadru tvořily pancéřové křižníky Admiral Makarov (vlajková loď kontradmirála Bachireva), Rjurik a Bajan, dále lehké křižníky Oleg a Bogatyr a torpédoborec Novik. Po cestě lodi zastihla mlha, ve které svaz ztratil kontakt s křižníkem Rjurik a torpédoborcem Novik. Ty proto pokračovaly samostatně.^[1]

Ve stejné době provádělo německé námořnictvo poblíž majáku Bögskar u Alandských ostrovů minovou operaci. Minonosný křižník SMS Albatross zde položil 160 min, přičemž mu krytí poskytovaly pancéřový křižník SMS Roon, lehké křižníky SMS Augsburg (vlajková loď komodora Karpfa), SMS Lübeck a 7 torpédoborců. Rusové zachytily jednu z německých depeší a rozkázaly Bachirevově eskadře, aby namísto ostřelování Klaipėdy napadla německý svaz, vracející se tou dobou na své základny.^[2]

Bitva

Ráno 2. července se německý svaz rozdělil na dvě části. První tvořily křižníky Augsburg, Albatross a tři torpédoborce, druhou křižníky Roon, Lübeck a čtyři torpédoborce. V půl osmé ráno se k sobě první německá skupina a ruská eskadra přiblížily na dohled. Rusové brzy zahájily palbu a komodor Karpf informoval druhou skupinu, že je v nouzi. Ruský admirál nasadil paralelní kurz a chtěl využít toho, že Němce brzdí pomalý Albatross s rychlostí max. 20 uzlů. Německý svaz se však brzy rozdělil. Augsburg s torpédoborci Rusům díky vyšší rychlosti zmizely z dohledu, zatímco vážně poškozený Albatross unikl do švédských teritoriálních vod a v 9:12 ztroskotal na skaliscích u Östergarnu.^[3] Posádka lodi byla internována.^[4]

Ruská eskadra poté provedla obrat a plula směrem k severu, přičemž po desáté hodině narazila na druhou německou skupinu. Následovala dvacetiminutová přestřelka, v níž byly poškozeny křižníky Bajan a Roon a po které se Bachirevova eskadra odputala. V 10:46 se však objevil Rjurik a znovu napadl německé křižníky. V patnáctiminutové přestřelce znovu zasáhl Roon, poté však Němci začaly ustupovat na jih a Rusové s nimi ztratily kontakt.

Německé lodě mezitím pluly posílit pancéřové křižníky SMS Prinz Adalbert, SMS Prinz Heinrich a dva torpédoborce, přičemž první z nich byl u mysu Rixhöft zasažen torpédem britské ponorky E 9. Loď nabrala mnoho vody a silně se naklonila, nakonec se ji ale podařilo zachránit.^[5]

Závěr

Bitva byla úspěchem ruského carského námořnictva a britského královského námořnictva, které bez vlastních ztrát vyřadily německý minonosný křižník Albatross a vážně poškodily pancéřové křižníky Roon a Prinz Adalbert.

Reference

↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. S. 97. [Dále jen Hrbek 2001]
↑ Hrbek 2001, s. 98.
↑ V bitvě ho zasáhlo šest 203mm granátů a nejméně dvacet 152mm granátů. Z posádky 226 mužů jich 27 padlo a 55 bylo raněno.
↑ Hrbek 2001, s. 99.
↑ Hrbek 2001, s. 100.