Asistovaný vzlet

Tažení větroně
F/A-18 připravený ke vzletu pomocí parního katapultu
C-130 Hercules a systém RATO při vzletu
X-15 krátce po vypuštění z nosiče B-52

Asistovaný vzlet je opak vzletu letounu s pomocí vlastních sil. Asistovaný vzlet je využíván u letadel z důvodu překročení maximální vzletové hmotnosti, nedostatečného výkonu pohonné jednotky, krátké vzletové dráhy, nebo kombinace některých z uvedených faktorů. Asistovaný vzlet je nutný pro větroně nebo jiné bezmotorové letouny. Dále je asistovaný vzlet nutný pro některé letouny experimentální či parazitní.

Katapult (CATO)

V současné době patří mezi nejrozšířenější způsoby asistovaného vzletu využití leteckého katapultu, označovaný v letecké terminologii jako Catapult-assisted takeoff (CATO). Používá se pro vzlet námořních palubních letounů z paluby letadlové lodi.

Vzlet s pomocí katapultu se používá také u větroňů. Pro vzlet větroňů se využíval v počátcích zejména vahadlový katapult (používali jej Bratři Wrightové), v současnosti se využívá vzlet s pomocí navijáku.

Rakety (RATO)

Asistovaný vzlet s pomocí přídavných raketových motorů označovaný v letecké terminologii jako Rocket-assisted takeoff (RATO), nebo Jet-assisted takeoff (JATO). Přídavné raketové motory se začaly používat za 2. světové války, kdy byly využity poprvé u nákladního kluzáku Me 323 pro vzlet plně naloženého letounu. Dalším z letounů, který používal raketové motory pro vzlet byl Avro Shackleton.

V současné době se využívá asistovaný vzlet s pomocí raketových motorů prakticky jen u vojenských transportních letounů, jedním z nich jsou například některé varianty středního nákladního letounu C-130 (C-130T, LC-130).

Gravitace

Asistovaným vzletem může být například vzlet s letounem s využitím gravitace rozjezdem z kopce, tím letoun získá potřebnou rychlost dostatečnou pro vzlet.

Letecké nosiče

Další možností jak využít gravitace pro vzlet letounu je vynesení letounu do vzduchu s pomocí leteckého nosiče (označován také bývá jako mateřský letoun). Tento princip je využíván zejména z důvodu snížení hmotnosti letounu, kdy letoun může nést méně paliva. Dalším důvodem může být různá omezení konstrukce letounu pro testovací účely, nebo snaha ušetřit palivo pro vzlet a tím získat delší dobu letu experimentálního letadla. Takto bylo koncipováno několik experimentálních letounů ze série X – X-1, X-2, X-15. Jako nosiče těchto letounů byly používány většinou upravené bombardéry, například B-29 a B-52.

Přehled leteckých nosičů

Letoun Nosič Poznámky
Bell X-1 B-29 X-1 byl schopen samostatného vzletu.
Bell X-2 B-50
Lockheed X-7 B-29, B-50
North American X-15 B-52
Boeing X-37 Scaled Composites White Knight Pouze pro testy bezmotorového letu v atmosféře v rámci přistávacího manévru.
Boeing X-40 UH-60, CH-47 Pouze pro testy bezmotorového letu v atmosféře v rámci přistávacího manévru.
NASA X-43 B-52
Boeing X-51 B-52
Space Shuttle Boeing 747 Pouze stroj Enterprise (OV-101) určený pro testy bezmotorového letu v atmosféře v rámci přistávacího manévru.
SpaceShipTwo WhiteKnightTwo

Související články

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.