Arvo Pärt

Arvo Pärt
Arvo Pärt (2008)
Arvo Pärt (2008)
Základní informace
Narození11. září 1935 (88 let)
Paide, EstonskoEstonsko Estonsko
Žánrysoučasná klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební režisér
Aktivní roky1958–
VydavatelECM Records
Významná díla
  • Für Alina (1976)
  • Fratres (1977)
  • Miserere (1989)
  • Litany (1994)
  • Lamentate (2002)
Ocenění
Manžel(ka)Nora Pärt
DětiMichael Pärt
WebArvo Pärdi Keskus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arvo Pärt (* 11. září 1935, Paide, Estonsko) je estonský hudební skladatel. Je často spojován s technikou hudebního minimalismu, která vznikla v 60. létech 20. století.

Život

V období 1958–1967 byl zaměstnán jako hudební režisér u nahrávací společnosti a skládal hudbu pro film a estonskou televizi. V průběhu těchto let studoval skladbu u Heina Ellera na Tallinnské konzervatoři, kde absolvoval v roce 1963. Jeho rané práce pocházející již ze studentských dob (smyčcové kvartety a neoklasické skladby pro klavír — 2 sonatiny a Partita) ukazují vliv ruských neoklasicistů, především Šostakoviče a Prokofjeva. Jeho pozdější skladby jsou silně ovlivněny jeho vírou. Spolu s Henrykem Góreckim bývá řazen ke „spirituálnímu minimalismu“.

Ve skladbách z prvního období používal dodekafonii, serialismus, aleatoriku, sonorismus, algoritmickou kompozici a podobné kompoziční postupy. Jeho první orchestrální skladba Necrolog z roku 1960 je pokládána za první estonskou dodekafonickou skladbu.

Po krátkém období, v němž používal techniku koláže (Collage sür BACH) se na počátku 70. let věnoval studiu středověké hudby, chorálu a rané polyfonie. Tyto inspirace použil ve své 3. symfonii a poté se na nějaký čas odmlčel.

Od roku 1976 používá nově vytvořenou vlastní minimalistickou techniku, nazvanou tintinnabuli (z latiny — zvonky). On sám ji popisuje takto: „Zjistil jsem že stačí, když hezky zazní jediná nota. Tato nota, tichý zvuk nebo okamžik ticha je mi příjemný. Pracuji s několika málo elementy — jedním, dvěma hlasy. Stavím z jednoduchých materiálů — trojzvuků v jedné tónině. Tři tóny souzvuku jsou jako zvonky, proto používám název tintinnabuli.“ První veřejně uvedenou skladbou v novém stylu byla Für Alina z roku 1976.

Z díla

  • Nekrolog – Frankfurt 533 orchestra
  • Perpetuum mobile, op. 10
  • Collage sûr BACH
  • Symfonie č. 1, Polyphonic, op. 9, Leihmaterial orchestra
  • Symfonie č. 2
  • Symfonie č. 3, Leihmaterial orchestra
  • Für Alina
  • Cantus in Memory of Benjamin Britten
  • Tabula rasa
  • Cantate Domino canticum novum (Psalm 95)
  • Missa Syllabica pro sbor, sólisty a varhany
  • De profundis pro sbor, varhany a perkuse
  • 2 slovanské žalmy: Žalm 117 a 131
  • Stabat Mater
  • Miserere pro pět sólových hlasů, sbor a osm nástrojů
  • Litanie pro sbor a orchestr
  • Memento
  • Nunc dimittis pro sbor a orchestr
  • Beatitudines pro sbor a varhany
  • Te Deum
  • Berliner Messe
  • Magnificat
  • Fratres
  • Symfonie č. 4, Los Angeles
  • Zwei Beter[1]

Reference

  1. ↑ Arvo Pärt: Zwei Beter (1998) na kanále Jan Fila

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Minimalistická hudba
Skladatelé
Předchůdci
Americká škola
Philip Glass • John Adams • Terry Riley • La Monte Young • Steve Reich • Tom Johnson
Duchovní minimalismus
Arvo Pärt • Henryk Górecki • John Tavener
Filmová hudba
Interpreti
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023)
Autoritní data Editovat na Wikidatech