Antonín Kurš

Antonín Kurš
Antonín Kurš
Antonín Kurš
Narození6. dubna 1901
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. září 1960 (ve věku 59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog, režisér, překladatel, učitel, herec, teatrolog, divadelní režisér, dramaturg, divadelní herec a literární publicista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Kurš (6. dubna 1901 Praha[1] – 23. září 1960 Praha) byl český divadelní režisér, herec, překladatel a pedagog.

Život a divadlo

Narodil se v rodině pražského zlatnického pomocníka Jana Kurše (původem z Vodňan).[2] Na Dramatickém oddělení Pražské konzervatoře byl posluchačem v letech 1930–1933[3]. V letech 1934–1935 byl režisérem Komorního divadla v Moskvě. Poté se vrátil do Prahy a mezi lety 1935–1937 působil v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V letech 1937–1938 byl šéfem činohry divadla v Ostravě. Po krátkém působení v Košicích (1938) založil v Praze v roce 1939 „Lidovou scénu“ v pražské Unitárii v Karlově ulici, kam se uchýlili někteří z herců Osvobozeného divadla. V letech 1939–1943 pak působil v Pardubicích, Kladně a Třebíči.

V letech 1943–1944 byl šéfem divadla v Plzni,[4] od roku 1944 do konce války byl režisérem Městských divadel pražských.[5]

Již v roce 1944 připravil založení nového divadla v Praze (založeno následně v květnu 1945), pojmenovaného pak jako Divadlo 5. května (D5K). Soubor divadla vznikl spojením dvou skupin herců – členů Svazu DDOČ (Dělničtí divadelní ochotníci Československa) a Českého lidového divadla. Jednalo se převážně o herce z holešovického divadla Uranie – v souboru působili např.: Rudolf Deyl ml., Vítězslav Vejražka, Otýlie Beníšková, Blanka Waleská, Felix le Breux. K souboru se dále připojili František Kovářík, Vladimír Hlavatý, Jindřich Plachta, Vojtěch Plachý-Tůma, Světla Amortová, Rudolf Hrušínský st.

Divadlo 5. května působilo na dvou scénách:

  • Malá scéna: Komorní divadlo v Hybernské ulici
  • Velká scéna: bývalé Nové německé divadlo (pozdější Státní opera)

V Divadle 5. května vykonával funkci uměleckého ředitele činohry a režiséra. Pod jeho režijním vedením nastudoval soubor 8 premiér[6]. V polovině roku 1946 však z Divadla 5. května po vyslovení nedůvěry souborem odešel[7].

Následně spoluzaložil v září 1947 v žižkovské Akropoli Divadlo města Žižkova (pozdější Divadlo pod Palmovkou, též známé jako Divadlo S. K. Neumanna), odkud však odešel v roce 1948.

Přešel do Ostravy a v letech 1948–1952 byl ředitelem Státního divadla Ostrava, kde pak v letech 1952–1954 působil již jen jako režisér. Od roku 1957 do roku 1960 byl režisérem v Městském divadle (Divadlo bratří Mrštíků) v Brně.

Celý svůj život byl levicově orientován, byl členem KSČ. Jeho inscenaci Tylových Kutnohorských havířů ocenil v roce 1949 tehdejší president Klement Gottwald osobním dopisem, který byl zveřejněn v tisku.[8]

Vybrané divadelní režie

Poslední Kuršovou režijní prací v Divadle 5. května bylo v roce 1946 spolunastudování několika her s režisérem Fr.Salzerem pro Vesnické divadlo (konkrétně pro zájezdovou skupinu Jindřicha Plachty – Divadlo pod Plachtou):

  • P. A. Karatygin: Cizí uniforma; A. P. Čechov: Bezděčný tragik; I. Ščeglov: Před obchodem; P. P. Gnědič: Hořící listy (uvedeno jako večer slovanských aktovek pod názvem Bože, to je člověk)[6]

Pro Vesnické divadlo později spolupracoval také na nastudování dalších her:

  • A. P. Čechov: Bankovní jubileum
  • I. A. Krylov: Medvěd námluvčím
  • A. P. Čechov: Labutí píseň (uvedeno na scéně Velké operety)
  • V. Petrovičová: Růžové dopisy (uvedeno na scéně Velké operety)
  • G. Gradov: Směšná práce (uvedeno na scéně Velké operety)

Vybrané divadelní role

Filmografie

  • 1947 Jan Roháč z Dubé (role kněze Jakuba Vlka) – režie Vladimír Borský

Překladatelská činnost

  • 1945 A. N. Arbuzov: Šest zamilovaných, vyd. ÚRO Praha
  • 1952 A. N. Ostrovskij: Pozdní láska, překlad pro ND (režie František Salzer)
  • 1952 Maxim Gorkij: Nepřátelé, překlad pro ND společně s Otto Haasem (režie A. Kurš)
  • 1954 S. K. Stanislavskij: Režisérský plán Othella, vyd. Orbis Praha

Literární činnost

  • 1932 A. Kurš, M. Disman: Teorie a prakse sborového přednesu s ukázkami nácviků, Praha, Spisy „Dědictví Komenského, č. 315“

Pedagogická činnost

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze
  2. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Jana Kurše
  3. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 510
  4. ↑ Národní politika, 14.8.1943, s.3 (dostupné online v NK ČR)
  5. ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  6. ↑ a b Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 54, ISBN 80-7038-140-X
  7. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, Praha, Melantrich, str. 177
  8. ↑ Rudé právo, 23.9.1949, s.1 (dostupné online v NK ČR)
  9. ↑ Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 48, ISBN 80-7038-140-X

Literatura

  • František Černý: Hraje František Smolík, 1983, Praha, Melantrich, str. 320
  • František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 84, 98, 102, ISBN 80-85096-02-1
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 319, 322, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 242, 253, 274
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 17–20, 27, 124, 126, 146–7, 168, 178, 192, 194, 198, 344, 349, 358, 360, 383
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Praha, Academia, 2007, str. 21, 27, 29–31, 43, 86, 88, 131–2, 134, 178, 185, 189, 208, 231–2, 273, 290, 318, 352–3, 355, 357, 410, 465, 470, 466, 492, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Divadelní zápisník, roč.I, 1945–1946, Praha, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, str. 425
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 168
  • Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, Praha, Melantrich, str. 174–5, 177
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 49, 104
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 106, 189, 272, 327–9, 332–4, 296–9, 402, 410, 414–5, 417, 422, 424, 436, 452, 479, 493–5, 514–5, 521, 523–4, 538, 553, 588, 597, 620–3, 627, 630, 635, 656–7, 661
  • Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 10, 19, 32, 35–7, 39, 41–3, 46–56, 61, 70, 71, 76–9, 81, 83, 481, ISBN 80-7038-140-X
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, 1982, Praha, Odeon, str. 265, 273, 308
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 130
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04
  • Alena Urbanová: Vítězslav Vejražka, 1963, Praha, Orbis, str. 32–3, 98–9
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, Praha, Odeon, str. 76, 84–5
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 28, 44, 158, 163–4, 190, 208–210, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Kurš na Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky Národního divadla v Praze
  • Československá filmová databáze
  • České filmové nebe Archivováno 20. 2. 2001 na Wayback Machine.
  • Filmová databáze
  • Divadlo pod Palmovkou
  • JAMU
  • Ústav pro českou literaturu AV ČR
Autoritní data Editovat na Wikidatech